Historie

Přinášíme vám stručný souhrn historie našeho sboru s nejdůležitějšími událostmi a milníky. Vzhledem k tomu, že kronika Sboru se bohužel nenávratně ztratila po roce 1980, čerpali jsme ze spisu, který jsme nalezli v archivu Sboru, z údobí od roku 1881 do roku 1942.

Období 1881–1942 Sbor dobrovolných hasičů v Nebušicích byl založen pravděpodobně v roce 1881. Sbor byl v prvých letech založení často zneužíván k účasti na církevních slavnostech. Církev používala hasičů k pořádkové službě a snad i k zvýšení lesku na svých slavnostech. Teprve v roce 1909 Zemská ústřední jednota hasičská vystupování hasičstva na církevních slavnostech zakázala.

První požár na území Nebušic po založení Sboru vypukl 15.8.1885 v od hodinách v domku č. 31 a záhy se rozšířil na sousední domky. Sbor se však hašení požáru nemohl shodou nepříznivých okolností nemohl zúčastnit, neboť byl na cvičení v Břevnově – vlastní hašení tak provedli vojáci dragounského pluku, kteří tudy táhli na vojenské cvičení.

V roce 1890 se měly konat první oslavy „dělnického svátku – 1.máje“. V těchto letech se začala svých práv dožadovat „dělnická třída, a tak měl do oslav podle pana c.k. zasáhnout i nebušický hasičský sbor. Měl za úkol udržet veřejný pořádek a pokoj, neboť podle zpráv mělo Nebušicemi na Prahu pochodovat kladenské dělnictvo, jež mělo cestou "drancovat cizí majetek“. Dopadlo to tak, že k žádnému srocení ani nepokojům nedošlo. Celá akce byla výmysl – a tak sbor alespoň za svou námahu dostal odměnu 5 zlatých…

22.9.1895 se zúčastnil Sbor výpravy na památnou Národopisnou výstavu v Praze. Je to jedna z mála kulturních akcí, která se v kronice Sboru z doby před I.světovou válkou zachovala.

Dne 16.1.1896 konal Sbor valnou hromadu, která je významná tím, že byl přejmenován na „Dobrovolný hasičský sbor“, který se stal členem Zemské ústřední jednoty hasičské v Praze. K tomuto dni měl Sbor 42 členů. Kvůli nedostatku financí na hasičskou techniku se členové rozhodli obrátit s prosbou o podporu na samotného „císaře pána“. Jejich dopis se z Vídně vrátil bez odpovědi… I přes neúspěch sbor razantně zvýšil svojí aktivitu a byla zakoupena i první výzbroj a obleky. Byly konány sbírky a taneční zábavy, které pomáhaly živit věčně žíznivou kasu. Iniciativa členů byla velice proměnlivá, střídána krizemi a nadšením ale stále se udržoval zájem o činnost sboru.

17.1.1914 byl uspořádán hasičský ples s mimořádným úspěchem. Byla to ten rok poslední akce. Od té doby se sbor na tři roky odmlčel. Jeho funkcionáři odešli do války, zbytek přestal pracovat podle stanov.

15.8.1917 se sbor opět sešel k sestavení nového plánu jeho činnosti. Byl vcelku dobře plněn až do r. 1919 kdy přišla další tříletá přestávka. Byla skončena 23.2.1922 v době, kdy se do činnosti sboru začínají zapojovat členové vracející se z války. 21.2.1926 byla svolána valná hromada. V období let 1908–25 bylo konáno 41 výborových schůzí a 5 valných hromad. Tento rok byl jubilejním, od založení uplynulo 45 let.

11.7.1926 pro oslava výročí sboru. Jeho činnost byla kladně hodnocena starostou Hasičské župy podbělohorské. Během roku bylo přijato 29 nových členů. Za pomoci sboru byl založen divadelní kroužek, 14.10.1928 se uskutečnilo první představení. Obohatil se tak kulturní život v obci.

6. července 1928 se v Praze konal mohutný hasičský sjezd, který morálně posílil všechny členy i funkcionáře. Koncem r. 1929 měl sbor 62 členů. Z toho 1 zakládajícího, 3 čestné, 29 činných a 29 přispívajících. Ke konci r. 1930 počet klesl na 56 členů.

V r. 1930 se konala oslava 50. výročí od založení. Pomohla připomenout občanům poslání hasičů. Práce sboru se dostala na dobrou úroveň, ale stále více se projevovalo nebezpečí další války ze strany nacistického Německa. Prováděly se nácviky „protileteckého útoku“, cvičení s plynovými maskami a prohlubovala se spolupráce s Československým červeným křížem. 12.července 1936 se připomnělo 55. výročí sboru. Oslava proběhla důstojně a zanechala trvalé dojmy u návštěvníků.

Sbor se řadu let snažil získat novou motorovou stříkačku. Na ní bylo potřeba získat asi 40.000 Kčs. Sboru se podařilo prostřednictvím sbírek, kulturních akcí a sponzorů získat 6.000, dále ale narážel na nepochopení. Po dlouhých jednáních se podařilo objevit subvence, které by koupi umožňovaly i za takto nepříznivých finančních podmínek. V r. 1937 se záležitost dostala až před okresní úřad, stačilo jen věc schválit. Z nějakého důvodu ale dva jenerálečtí občané podali proti této koupi protest a tak byla celá věc úřadem zamítnuta. Nemožnost modernizace techniky a politická situace ve státu přinášela řadu problémů a úpadek aktivity sboru. Odpovědní funkcionáři projevili starost o další vývoj sboru na členské schůzi konané 13.2.1938. Staří příslušníci ochabovali a noví se už nehlásili. Přesto jsou sboru dále ukládány další úkoly v oblasti PO, které úřad stále přidává bez ohledu na situaci ve sboru a bez snahy mu pomoci.

Situace se stala kritickou po obsazení státu Hitlerem. Po 15. březnu 1939 byla zakázána i schůzová činnost, další schůze byly konány napolo ilegálně a zápisy se prováděly potají. Výbor ale šel dále za svým cílem a po odstranění překážek nahromaděných protestujícími jeneráleckými občany se 7. září 1940 podařilo získat motorovou stříkačku. Prvním strojníkem se stal strojmistr p. Patera. Stříkačka byla ozkoušena už 4.11. stejného roku při úspěšném zásahu u požáru.

K 31.12.1940 tvořil sbor 1 čestný člen, 1 zakládající, 7 činných a 41 přispívajících členů. 15.2.1941 byl uspořádán ples, kterým se oslavilo 60. výročí sboru. Nepřekazilo jej ani vytí sirén ani palba protiletadlových baterií. Po dlouhých jednáních se také díky iniciativě Oldřicha Hornofa podařilo získat sanitní vůz. Díky jeho vynikající organizátorské práci se podařilo vybrat 90.000 Kčs. 7.11.1942 byl vůz slavnostně odevzdán sboru. Den před odevzdáním byl Oldřich Hornof zatčen gestapem a v r.1944 byl popraven. Tento zápis byl opět na čas zápisem posledním. Kronika byla ukryta před okupanty a do služeb sboru se vrátila až r. 1960. Vynechané období bylo díky péči sboru doplněno…

Během válečných let 1943–45 byly vysílány pravidelné požární hlídky, které současně kontrolovaly zatemnění. V tomto období vznikl jediný požár. V r. 1944 byla postavena zděná zbrojnice a současně byl zakoupen starší nákladní automobil pro dopravu mužstva a materiálu k ohni. V revolučním období 1945 zapálili nacisté jeden ze svých baráků u Purkrabského háje poblíž vily „U Pohádky“. Chtěli tak zničit svůj materiál, aby nepadl do rukou postupující sovětské armádě. Hašení nebylo povoleno, sbor se alespoň snažil zabránit rozšíření požáru. Poté už nacisté nadobro opustili Nebušice. Sbor bojoval proti okupantům všemi možnými způsoby. Jako členové ilegální odbojové organizace se však nejvíce projevili Oldřich Hornof a Josef Brandejs. Byli zatčeni, dlouho mučeni a r. 1944 popraveni.

VÝZNAMNÉ POŽÁRY V MINULOSTI

První požár na území Nebušic po založení Sboru vypukl 15.8.1885 v od hodinách v domku č. 31 a záhy se rozšířil na sousední domky. Sbor se však hašení požáru nemohl shodou nepříznivých okolností nemohl zúčastnit, neboť byl na cvičení v Břevnově – vlastní hašení tak provedli vojáci dragounského pluku, kteří tudy táhli na vojenské cvičení.

V dubnu r. 1887 se Sbor účastnil zdolání usedlosti „Salátky“ u Jenerálky.

23.8.1890 kdosi založil požár usedlosti č.19, který byl uhašen v součinnosti s Libockým sborem.

28.8.1892 vypukl v Purkrabském háji oheň na dvou místech současně. Zásahem Sboru byl lokalizován.

V srpnu 1897 se sbor zúčastnil hašení požáru v Bubenči.

29.9.1915 došlo k jedinému požáru během válečných let v usedlosti č. 18. I přes snahu pěti sborů z okolí statek vyhořel. Kvůli zanedbané výstavbě vodovodů nebyl dostatek vody.

11.3.1928 vypukl požár ve vepříně na Jenerálce v Jehněčím dvoře. Za účasti několika sborů byl uhašen, dále se nerozšířil.

19.9.1930 se ve večerních hodinách vznítil stoh slámy na poli „Na mlejnici“. I přes snahu několika sborů se stoh nepodařilo zachránit.

2. července 1932 přeběhla přes Nebušice silná bouře. Blesk podpálil stodolu rolníka A. Lefnera, která vyhořela. Stáje a obytná budova byly zachráněny.

4.11.1940 ve 4 hodiny odpoledne vznikl požár stohu za stodolou statku čp. 2. Oheň ohrožoval stodolu i další hospodářské budovy, ale díky nově získané stříkačce byl úspěšně uhašen.

12.5.1941 vypukl oheň v cihelně na Jenerálce. Oheň byl lokalizován, hasilo se až do 5. hodiny ranní.